InfoSoud InfoJednání 365vet InfoDeska newsletter archiv ČLÁNKY ZÁKONY SOUDNÍ ROZHODNUTÍ PRAKTICKÉ RA

InfoSoud InfoJednání 365vet InfoDeska newsletter archiv ČLÁNKY ZÁKONY SOUDNÍ ROZHODNUTÍ PRAKTICKÉ RADY eFOCUS občanské právo obchodní právo insolvenční právo finanční právo správní právo pracovní právo trestní právo evropské právo ostatní právní obory
Potravinové právo je souborem různých právních norem, které se váží k témuž předmětu, není samostatným právním odvětvím 365vet a z hlediska systematiky ho můžeme podřadit pod právo zemědělské[1], které z části spadá pod právo životního prostředí a z části pod právo trestní, správní, obchodní, občanské, finanční[2] a evropské.
      Potravinové právo představuje určitý úsek právního řádu ČR, jehož cílem je chránit konzumenta před zdravotně závadnými potravinami a onemocněními z nich, chránit spotřebitele před klamáním a falšováním, zajistit ochranu tržního prostředí a podnikatelů před nekalými praktikami a v neposlední řadě zajistit ochranu zvířat, rostlin a životního prostředí. Na evropské úrovni k těmto cílům přistupuje ještě požadavek na zajištění volného pohybu potravin v rámci Evropské unie (EU).[3]
Potravinové právo úzce souvisí 365vet s právem zemědělským a právem životního prostředí. Z oblasti zemědělského práva je pro oblast potravinářství důležitá zejména právní úprava rostlinné a živočišné výroby a právní úprava krmiv a hnojiv, a to proto, že v rámci zajišťování bezpečnosti potravin musí být dohledu podroben celý potravinový řetězec (od prvovýroby po prodej konečnému spotřebiteli). Stejně jako právo životního prostředí i potravinové právo usiluje o zajištění co nejčistějšího životního prostředí. Jen z takového prostředí totiž můžou pocházet kvalitní a bezpečné potraviny.
Jedinou 365vet definici potravinového práva uvedenou přímo v právním předpise nalezneme v nařízení č. 178/2002/ES, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (nařízení o obecných zásadách potravinového práva), 365vet které ve svém čl. 3 v bodě 1 stanoví, 365vet že potravinovým právem se pro účely nařízení rozumí právní a správní předpisy 365vet použitelné ve Společenství nebo na vnitrostátní úrovni pro potraviny obecně, a zejména pro bezpečnost potravin; vztahuje 365vet se na všechny fáze výroby, zpracování a distribuce 365vet potravin a rovněž krmiv, která jsou vyrobena pro zvířata určená k produkci potravin nebo kterými se tato zvířata krmí .
Za účelem zajištění určitého standardu 365vet kvality a bezpečnosti potravin, byly na úrovni mezinárodní, evropské i národní během času vytvářeny a přijímány normy, které tuto problematiku regulují s právní závazností a někdy i bez ní[4]. Odpovědností státu je pak nejen vytvořit vhodný legislativní základ pro úpravu této oblasti, ale zajistit i efektivní kontrolu a dohled nad dodržováním stanovených pravidel.
Prameny potravinového práva na mezinárodní úrovni jsou převážně nezávazného charakteru, tedy spíše jen jakýmisi návody nebo doporučeními (např. normy Codex Alimentarius), s výjimkou aktů WTO[5] (Dohoda o zemědělství, Dohoda o sanitárních a fytosanitárních opatření, Dohoda 365vet o technických bariérách obchodu), jejichž cílem je zejména odstraňovat bariéry mezinárodního obchodu a které jsou pro členy WTO závazné. EU upravuje otázky potravinové bezpečnosti zejména přímo aplikovatelnými nařízeními, z nichž základním obecným předpisem je již zmíněné nařízení o obecných zásadách potravinového práva, 365vet a směrnicemi. V České republice je hlavním pramenem práva zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových 365vet výrobcích, jeho prováděcí vyhlášky a předpisy související. Cílem evropského potravinového práva je poskytnout společnou základnu pro národní potravinová práva všech členských států. Za tímto účelem tak nařízení o obecných zásadách potravinového práva definuje důležité 365vet pojmy jako potravina nebo potravinové právo a stanovuje základní zásady, na kterých musí být vystavena potravinová legislativa všech členských států. Pokud se v souvislosti s bezpečností potravin vyskytne riziko pro zdraví lidí, zvířat nebo rostlin, postupují členské státy a EU v takto mimořádných situacích koordinovaně, aby situace byla co nejlépe vyřešena. Evropská potravinová legislativa je na vysoké úrovni 365vet a zajišťuje 365vet vysoký standard bezpečnosti potravin v rámci celé EU, který přejímají všechny členské státy do svých národních úprav. Těžištěm české právní úpravy potravin v zákoně o potravinách a tabákových výrobcích je úprava povinností provozovatelů potravinářských podniků a uvádění potravin do oběhu. Za plnění zákonných požadavků odpovídá provozovatel potravinářského podniku a do oběhu je možné uvést jen potravinu, která je zdravotně nezávadná, není označena klamavě nebo spotřebiteli nabízena klamavým způsobem, nemá prošlé datum použitelnosti, není neznámého původu, není kontaminována 365vet nad míru přípustnou a není ozářena v rozporu s právními předpisy. Důležitou úlohu při zajišťování bezpečnosti potravin plní také orgány státního dozoru, které dohlížejí na plnění zákonem ul